Doprava

Jo doprava, ono je to vše spíše doleva. Naše dlouholeté návyky při přecházení selhávají. Auta přijíždějí z opačné strany a představují tak náhlé a nečekané nebezpečí při přecházení. Některé pruhy šesti i osmiproudých ulic slouží odpoledne opačnému provozu než ráno.

A když si už vše správně uvědomíte, vyrazí na vás z metrové mezery mezi stojícími pruhy vozidel čerstvě jedoucí motocykl, který není přes vysoké auto vidět. Motocykly mají ostatně přednost všude a za všech okolností. Dokonce prý i otevření dveří na libovolné straně auta před zezadu přijíždějícím motocyklem je chyba řidiče auta.

A motocykly jezdí všude. Divoce kličkují mezi jednotlivými stojícími i jedoucími pruhy vozidel, jezdí v protisměru i po chodníku. Jedině červená na křižovatce je pro ně jakási zábrana, ne snad svou barvou, ale nemožností se přes hustý provoz v příčném směru protáhnout. Přijíždějí před křižovatku ze všech směrů a staví se všude, kde je místo, na přechod i před něj. Na zelené světlo vyrazí jako roj včel vpřed.

Doprava v Bangkoku je i přes široké ulice hustá, a tudíž pomalá. Samozřejmě nic nepomůže vzít si taxíka, ten stojí také. Ani metro dost často příliš nepomůže, protože je třeba dojít na stanici a pak od ní. Pěšky je to daleko, a tak se ujal jediný částečně fungující model. Kombinace motorky (jako taxi) a ostatních systémů. Na motorce jezdí na krátké vzdálenosti kde kdo, a cena cca 10-30 THB za 500 m je pro spěchající úředníky a úřednice přijatelná. Sedí s pantoflíčky bez pat samozřejmě bokem. Stanoviště mototaxi je na každém rohu, kde je nějaký provoz.

Aby se zamezilo odbočování aut napříč protijedoucími vozidly, tedy vpravo,  je na širokých ulicích čas od času mezera mezi bariérou oddělující oba směry. Tou je (při zanedbání nebezpečí, které se řítí z obou směrů) možno přejet do protisměru, pak se protlačit všemi pruhy vlevo ke kraji a poté již hladce odbočit vlevo. To vše funguje samozřejmě i při variabilním uspořádání směru jízdy ve středních pruzích.

Aby celá ta doprava nějak fungovala a vyjíždějící auta z různých domů a parkovišť se vůbec na silnici dostala, zaměstnává každý objekt několik uniformovaných pomocníků, kteří řídí dopravu s píšťalkou u pusy. Ve vhodnou chvíli vyběhne takový člověk na ulici, zastaví provoz, a divokým gestikulováním a pískáním vypuzuje auta z objektu na silnici.

Na křižovatkách se čeká dlouho. Ale pak se naštěstí i dlouho jede, takže se to vyrovná. Při jedné červené si řidič přede mnou stačil koupit jasmínový věnec pro štěstí a ještě něco prodat ze svého nákladu řidiči v sousedním pruhu (oba vystoupili).

Aby se doprava urychlila, postavili napříč městem asi šest expresních placených silnic, cca 2 x 3 pruhy, většinou ve výšce nad normálními silnicemi na betonových nohách. Za průjezd se platí, tak 40-80 THB podle vzdálenosti, ale i tak je provoz ve špičce někdy pomalý. Při kalamitě ohromné bouřky se stojí tři hodiny všude. Dole vidíte pohled na křižovatku Din Daeng dvou expresních silnic  z družice a z auta.

Thajsko má několik tisíc km dálnic s převážně dobrým povrchem. Trochu dobrodružná je cesta takovou dálnicí při hustém provozu. Některé řidiče totiž ani nenapadne, aby jeli při levém kraji, nebo jedou z pohodlnosti pořád pravým pruhem. A to občas i pomaleji jedoucí náklaďáky. A tak se auta proplétají v čiperné rychlosti kolem 130 km/hod, nebo jak jim to jede, podle potřeby ze všech stran. To vše je zpestřeno pomalu jedoucími motorkami, většinou sice po krajnici, ale zato občas i v protisměru.

Křižovatky s normálními silnicemi nejsou mimoúrovňové. Při průjezdu vesnicí je na důležitější křižovatce semafor. Jinak se odbočení vpravo řeší přejetím dále dopředu po dálnici na následující otáčecí místo, otočením do protisměru a vrácením se v protisměru na odbočku. Opačně to funguje stejně.

K otočení se používají tzv. U-turny. Někdy mimoúrovňové, ale většinou jen jako mezera mezi oběma směry dálnice. A když tedy takový motocyklista nebo pomalé nákladní auto jedoucí po kraji silnice potřebuje otočit do protijedoucího pruhu, musí samozřejmě přejet všechny pruhy do středu vozovky. Ostatně představte si, jaké nebezpečí představuje pro rychle jedoucí auta v obou směrech otáčející náklaďák na obrázku.

Největším překvapením v této “rozvojové” zemi je několik expresních asi padesátikilometrových výpadovek z Bangkoku. Uvedenou silnicí 2 x 3 pruhy se řítíte ve výši 5 m nad placatou krajinou zvolenou rychlostí, většinou nikým neomezováni. Žádné křižovatky, pouze asi každých 10 km výjezd, vše samozřejmě napojeno na městský expresní systém. Na levé fotce vidíte nahoře 2 x 3 pruhy expres, dole 2 x 2 až 2 x 4 pruhy dálnice, vedle 2 x 2 pruhy lokální provoz – to vše jedna ze dvou dálnic Bangkok – Pattaya. Vedlejší fotka ukazuje pohled shora.

Pozor, máme tady motocyklisty, jedoucí domů, nakupovat, nebo do práce. Ne motorkáře (hobbisty). Je-li potřeba převézt celou rodinu, tak se to musí udělat najednou – dva rodiče a tři děti na motorce není zase až tak výjimečný obrázek. A když prší, tak se přidrží deštník. Cyklisté tu naštěstí skoro neexistují, asi je na to moc horko.

Nejrychlejší doprava v Bangkoku je BTS-Skytrain nebo metro. Vybudovány jsou ovšem pouze 3 linky BTS a jedna metra. Cena cca od 20,- do 60,- THB podle počtu stanic.

Vpravo bangkokská specialita, autobus ve zvláštním pruhu podél ulice Rama III., vlevo velice výhodná linka BTS z letiště.

Turisty většinou nedoceněná, velice šikovná a rychlá je doprava po řece, nebo na jednom z bangkokských kanálů. Cena cca od 5,- do 20,- THB.

A tak největší množství cestujících nakonec převezou v dopravních zácpách pouze pomalu popojíždějící autobusy. Cena cca 7,-THB za open air a cca 15,-THB za klimatizovaný.

Průvodčí s plechovou kabelkou na jízdenky a drobné, pomocí které chřestěním upozorňuje na svou, jinak snadno v návalu přehlédnutelnou maličkost.

Příměstská a vesnická obdoba autobusů existuje v mnoha variantách.

V odlehlejších městech se stále ještě setkáte se skutečně exoticky vyhlížejícími autobusy a nákladními auty. Osobní auta už ale i zde jsou moderní.

Pozvolna dožívající legendární tuk-tuk se pomalu přesouvá na menší města, kde naopak dožívají rikši. Ceny pro místní ustálené, pro cizince obvykle nehorázné.