Jak jedí Thajci

Každý turista by na své dovolené vždy rád okusil pravé, autentické thajské jídlo. Ale co vlastně Thajci jedí, co je to autentické thajské jídlo? – No, samozřejmě rýže. Rýže na všechny způsoby. K snídani se jí rýžová kaše nebo i smažená rýže. K obědu rýže s omáčkou a zeleninou, někdy také nudlová polévka. K večeři zase třeba smažená rýže, kari nebo pečená ryba s rýží. Další oblíbený pokrm je tzv. „sticky rice“, lepivá rýže, která připomíná náš knedlík a podává se hlavně ke grilovanému kuřeti.

Thajci ve městech méně vaří doma, jídlo koupené na ulici si nosí klidně i domů. Ti chudší tak kupují omáčku s rýží do mikroténového sáčku, ti lépe situovaní navštíví nějaký pouliční stánek nebo restauraci.  V oblibě jsou také tzv. „foodcourty“ v nákupních centrech, kam se chodí převážně na oběd.

O víkendech uvidíte, jak celé rodiny včetně dětí, dědečků a babiček tráví dlouhé hodiny v restauraci nebo na pláži jídlem a pitím. Stoly jsou obložené vším možným jídlem, smaženou i vařenou rýží, nudlemi, zeleninou, rybami, plody moře nebo kuřaty. Polévka ve velké plechové nádobě, ohřívaná lihem, se na rozdíl od nás jí až jako poslední chod. Nechybí ovšem hojnost lahvového piva a nepostradatelné skotské whisky. Všichni jedí, pijí, povídají si, někde i zpívají oblíbené karaoke.

A ti mladší, modernější, vyrazí do nějakého nákupního centra na hamburger s hranolkami, pizzu, suši nebo evropský steak. V Bangkoku je takových míst bezpočet. A protože tam vedle vás sedí samí Thajci, je to vlastně také pravé, autentické a thajské, a navíc to chutná skoro stejně jako v Americe, nebo u nás doma. Chcete-li vyrazit někam mezi movitější Thajce, máte na výběr některý z luxusních hotelů či restaurací. Předem okoukněte, jestli tamní jídlo je tradiční thajská nebo spíš mezinárodní kuchyně.

Thajci používají k jídlu lžíci v pravé a vidličku v levé ruce. Tou jen přistrkují jídlo na lžíci. Strčit si do úst vidličku patří k velkému prohřešku jídelní etikety, asi tak jako když u nás olizujete nůž. A protože chybí nůž, vše je už z kuchyně nakrájeno na kousky, které jsou tak akorát do pusy. Je to v podstatě velice praktické a jídlo tak zvládnou i menší děti.  Již zmíněné nudlové polévky se jedí po čínsku z misky bambusovými hůlkami a plochou lžící s krátkou rukojetí. Samozřejmě, pokud navštívíte francouzskou, italskou, mexickou, americkou či podobnou restauraci, kterých je v Bangkoku i v některých letoviscích veliké množství, dostanete i jídelní příbor, na jaký jste zvyklí z domova. V japonských a čínských restauracích jsou k dispozici vždy hůlky, i když vám rádi donesou tradiční vidličku a lžíci.

Na stole většinou nenajdete slánku, ale pokud si potřebujete jídlo přisolit, použijete rybí omáčku (bývá v lahvičce jako naše Magi). Ostatně sůl by na stole stejně brzy zvlhla k nepoužití. Thajci moc nesolí, zato v přehnaném množství používají mleté chilli papričky. Často uvidíte, jak si místní do misky s nudlovou polévkou  nasypou vrchovatou polévkovou lžíci chilli a k tomu vrchovatou polévkovou lžíci krystalového cukru. Cukr má údajně působit proti pálivosti chilli, ale my jsme to raději nikdy nezkoušeli a objednávali si jídlo „no spicy“. I tak se nám zdálo pálivé dost.