Pohřeb princezny

Jakoukoliv událost v královské rodině prožívá celý thajský národ. Smutek za zesnulou princeznu trval skoro celý rok a na pohřbu se sešly statisíce lidí. Co by se dělo, kdyby umřela důležitější osoba, nelze ani domyslet.

Její výsost princezna Galyani Vadhana, Princess of Naradhiwas Rajanagarindra, první nebeská princezna, osmdesátiletá sestra krále, zemřela po delší nemoci ve dvě hodiny po půlnoci, druhého ledna LB. 2551. Celé Thajsko se rázem převléklo ze žluté a růžové do černého a truchlilo tři týdny. Širší smutek a smutek královské rodiny se držel tři měsíce, až těsně před Songkran, thajský nový rok. Hned poté se na bangkokské Letné, vedle Velkého paláce, začalo stavět královské krematorium. Na ploše tak 150 x 130 metrů, kolem ohromné “hranice” ve tvaru chrámu postavili dvě desítky pavilonů pro čestné hosty pohřbu. Krematorium bylo tentokrát (v rámci úspor) postaveno pouze s ocelovou konstrukcí a některými ozdobnými prvky z tvrzeného papíru. Použít tradiční santálové dřevo bylo v době vymýcených pralesů nad rozumné možnosti.

.

Královští jasnovidci určili dobu pohřbu na 14. až 19. listopadu. Všichni protagonisté, vojáci, úředníci i účastníci z lidu pilně trénovali. Dokonce byla určena jedna kompletní generálka, za účasti korunního prince a princezny. I ti si s cvičným průvodem ušli jeden kilometr dlouhou trasu.

.

Konečně 15. listopad, hlavní den. Ráno v sedm hodin ponesou tři procesí vojáků princeznu nejdříve uvnitř chrámů, později asi 1 km dlouhou trasou z Wat Pho na Sanam Luang do připraveného krematoria a potom ještě třikrát kolem něho. Do Bangkoku se již od půlnoci sjíždí mnoho lidí z celého Thajska, ze vzdálených měst i vesnic. Obsazují místa na Sanam Luang a podél předpokládané trasy průvodu. Mnozí méně informovaní budhožel možná na místech, kde za celé dva dni nic neuvidí. Na čtvrtou hodinu odpoledne je naplánována symbolická kremace za účasti krále a čestných hostů. Na devět večer potom kremace skutečná, pouze za účasti královské rodiny. Zjistit dopředu jakékoliv informace ovšem není snadné, časový rozvrh je stejně pouze informativní. Prostí Thajci ale trpělivě čekají až alespoň na chvíli zahlédnou pohřební průvod. První nebeská princezna byla všemi velmi oblíbena.

Také my jsme se šli podívat. I když průvod není žádná atrakce pro turisty, nikdo se na nás nemračil, ani policie nás nevykázala. Budhoslužby uvnitř paláců jsou vyhrazeny pouze vysokým hodnostářům a tak jsme zvolili předpokládanou trasu průvodu. Jako první šli v procesí vojáci.

.

Poté táhlo několik stovek vojáků v historických uniformách vozík s nejvyšším mnichem. “To je jako váš papež“, poučila nás hovorná Thajka, stojící vedle a neustále navazující konverzaci.

.

A již se blíží, tažen další stovkou vojáků vysoký vozík s urnou princezny. Dodnes se nám nepodařilo rozluštit, co je urna, co rakev, kde přesně byla princezna a co vlastně v tom krematoriu shoří. I když někteří novináři překládají “krematorium” jako “hranice”, pochybuji, že ho zapálí celé. Na to je příliš velké a pavilony s hodnostáři příliš blízko.

.

A teď – v davu zašumělo, jako by se stalo něco velkolepého. Za koncem průvodu vozíku kráčí pod královským deštníkem korunní princ, o kousek dále princezna. “Korunní princ a korunní princezna” strká do nás loktem vedlestojící Thajka, spíná ruce a asi se modlí. Poodcházím několik kroků a filmuji průvod. V okamžiku, kdy jsem přesně zacílil následníka, tahá mi za šos nějaká dívčina a ukazuje, že se nesmí fotit. V rozrušení jsem nafilmoval několik minut trávy a na špičky se stavějících nohou. Ale ani někteří Thajci, neberou zákaz focení zas až tak dogmaticky.

Procesí je ale teprve ve své polovině. Vojáci ve slavnostních uniformách, vysocí hodnostáři s šerpami, černě oděné plačky, mladé dívky a chlapci. A v závěru, královská vojenská kapela, zvuk jejího pochodu provází celý průvod. Na úplném konci princeznin kůň, teda pardon automobil. Myslel jsem, že prostí poddaní se zařadí za konec průvodu, ale to není v této zemi zvykem. Procesí bude ještě obcházet třikrát dokola krematorium. Tam se již obyčejný smrtelník nedostane. Odcházíme domů.

.

Na všech sedmi thajských televizních kanálech běží od rána přímý přenos. Vše je vidět dobře a v detailu. Od čtyř hodin začíná obřad symbolické kremace. Hodinovému zpoždění příjezdu královské kolony se nikdo nediví, ani v jednom z pavilonů přihlížející velvyslanci, jako jediní z přizvaných farangů. Všichni čekají trpělivě a bez zjevného remcání. Trpělivě čekají i statisíce prostých Thajců na Sanam Luang. To, že vlastně nic nevidí vyváží asi pocit, že byli na poslední cestě své princezny.

My sledujeme dění v pohodě klimatizované místnosti našeho bytu. Ze slavnostních hostů v neklimatizovaném krematoriu se leje pot. Příjezd královské rodiny, bohoslužby a následné obdarování 52 mnichů. Pak král a královna jako první zapalují symbolickou hranici kyticí ze santálového dřeva. Po něm celá královská rodina, každý zapaluje svojí novou kytici a přikládá ji pod rakev. Santálové kytice, pro tyto účely vyrobené z papíru přikládá i ministerský předseda a vláda. Přicházejí velvyslanci. Televize přepíná mezi detaily s celkovým pohledem a záběry na vzdálený dav poddaných na druhém konci Sanam Luang. Kolem sedmé hodiny si odjíždí evidentně zmožený král alespoň na chvilku odpočinout.

Prostý lid tady v Bangkoku na Sanam Luang a po celé zemi přichází k malým symbolickým hranicím a přikládá svoje “santálové” květiny na symbolické hranice. V devět večer má být skutečná kremace a potom celou noc na Sanam Luang různá thajská tradiční divadelní představení. Až do rána. V televizi dokonce hlásí hodinový rozpis. Několikrát Ramajána, Bangkokský symfonický orchestr, stínové divadlo, čínská opera, …. jedno po druhém, až do rána. K deváté tam odjíždíme i my.

Ohromný, stotisícový dav lidí klidně čeká na druhé polovině Sanam Luang i na přilehlé silnici. Lidé sedí, stojí i leží. Někteří nepřetržitě celý den už od časného rána. Velkoplošné obrazovky, které měli na Sanam Luang být nejsou v provozu. Na dvou jevištích se nic neděje. Lidé ale trpělivě sedí a čekají. Jsou mírní a přívětiví, nabízejí nám část své podložky, abychom si mohli také sednout. Královská rodina přijíždí až po desáté, snad, stejně odsud není nic vidět. A najednou asi v půl jedenácté celé náměstí vstává. Asi se něco děje, nevíme. Thajci asi vědí. V rohu areálu krematoria se objeví jakýsi obláček, jako když přiložíte otýpku na táborák. Po necelé minutě se rozplynul. To asi princezna právě vstoupila na nebesa. Někteří lidé začínají odcházet, někteří dále čekají a jiní se přímo tady chystají už k spánku. Před půlnocí jdeme spát i my.

Takový byl pohřeb první nebeské princezny Galyani Vadhana. I my jsme ji vlastně  měli rádi.