Buddhistický svátek Makha Bucha (Mača Buča), den úplňku ve třetím lunárním měsíci, se slaví na paměť Buddhova kázání před 1250 indickými mnichy. Thajci ho slaví v klášterech, aby tu vykonali záslužné činy, poslechli si kázání a účastnili se průvodu se zapálenými svíčkami okolo hlavní svatyně. Letos 11.3.2013.
Wat Phra Dhammakaya. Nebo také Wat Phra Thammakai je prý největším buddhistickým klášterem na světě. Základní kámen položila v roce 1977 jménem krále sama princezna Maha Chakri Sirindhorn. Rozloha komplexu a množství věřících při různých slavnostech dosáhlo naprosto nepředstavitelných rozměrů. V areálu 3 x 1 km jsou tři ohromné chrámy velikosti fotbalového hřiště a tvaru létajícího talíře. Okolo jednoho jsou na gigantickém “stadionu” 930 x 930 metrů značky pro meditaci až 300 tisíc věřících. Strahovský stadion přesně 8,6 krát menší je proti němu úplný trpaslík. Nikde žádná socha Buddhy, jen mnich zakladatel, orli vynášející poklad z drahých kovů a kamení. Mimo významné svátky obědvá v boční malé budově pouze “několik” mnichů a jejich návštěvníků.
.
Makha Bucha ve Wat Phra Dhammakaya l.b. 2552.
Mé zatvrzelé prohledávání na internetu nakonec vydalo program oslav i přihlašovací formulář. Oslavy měly začít po šesté hodině ranní a skončit okolo osmé večer. Z bohatého programu jsme vybrali večerní shromáždění s lucernami, těšíce se na stovky tisíc meditujících v úžasně osvětleném areálu. Formulář jsme nepoužili.
Nezvyklý klid před areálem nás po příjezdu částečně znervóznil. “Většina účastníků je asi už od rána uvnitř” a tak sledujeme před námi jedoucí auta, ze kterých se ale postupně tvoří docela slušná fronta. Proud návštěvníků houstne a přivádí nás na hlavní stadion. Nikdo naštěstí nechce žádnou rezervaci, všichni se tváří příjemně, nabízejí i igelitový pytlík jako podložku. My raději meditaci odmítáme, jsme volnější a pro několik obrázků můžeme zaskočit i na střechu okolních tribun.
Při patě chrámu sedí dokola několik tisíc oranžových mnichů, na ploše stadionu ve vzdálenostech přesně dva metry od sebe pod olejovými lampičkami věřící. Tlampače i obří obrazovky představují oficiální delegace. Japonsko, Čína, USA, …., vše přátelsky a pospolu. Pak kázání, hudba a mniši zapalují svoje lucerny. Jdou dolů z tribuny a v nekonečné řece obcházejí rozsvícený zlatý chrám. Není plno. I tak je tady na ploše asi 80 tisíc sedících, tiše meditujících věřících. Lze to snadno spočítat podle známých rozměrů chrámu a rozteče značek.
