อรัญประเทศ
Aranyaprathet je hraniční město s ohromným tržištěm. Ale také s luxusními kasiny v bezcelní zóně, kam se o víkendech sjíždějí hraníchtiví Thajci, protože v jejich zemi je to zakázané. Čech se do Aranyaprathetu dostane na cestě z Thajska do Siam Reapu v Kambodži k proslulému chrámu Angkor Wat. Pokud zde z nějakého důvodu zůstanete, prohlédněte si příhraniční tržiště a navštivte nějaký salón s masážemi.
Dech beroucí je ovšem nekonečná řada “nevolníků” táhnoucích vozy naložené všemožným zbožím. Přes hranici není totiž povolen přejezd většiny automobilů a tak se z Kambodži na thajské tržiště zboží převáží na kárkách.
Jak jsme jeli přes hranici.
Ke kambodžským hranicím vede z Bangkoku široká, minimálně čtyřproudová dálnice. Trasu dlouhou 250 km projedete za tři hodiny. Poslední úsek probíhá v poklidném prostředí s minimem provozu. Bezprostřední okolí přechodu nám ale vyrazilo dech a oči nám vylezly z důlků. Oběma směry se přes přechod šinul průvod trhovců s dřevěnými kárkami, naložených všemožným zbožím i harampádím, jak ze středověku. Jen blízká přítomnost pohraničníků a nejasný pocit přicházejících potíží z jejich strany nás pohnul k realistické činnosti turistů překračujících hranice. Přejet hranice vlastním osobním vozem je možno pouze s povolením kambodžské vlády a mnoha jejích ministerstev. Zřejmě ho nikdo již dlouho nedostal a tak thajští celníci obraceli naše povolení tak i vzhůru nohama (ani já jsem nevěděl, kde ta kambodžská písmenka mají vršek), ale nakonec nás pustili. Ve 100 m široké zemi nikoho vyrostla ohromná kasína, kam o víkendech chodí bohatí Thajci utrácet. Teď ve všední den dopoledne zde ale byl klid. Projeli jsme až ke kruhovému objezdu těsně za hranicemi. Jakýsi člověk na nás silně gestikuloval a nutil zastavit u blízkého domku. Prý je nutno ještě zaregistrovat vjezd auta na kambodžské celnici. Sehnat celníka, patřícího k zavřeným dveřím kanceláře nebylo snadné. Když jsme ale pak řekli, že jsme z Česka, hned ožil. Prý u nás nějaký čas studoval na zemědělské univerzitě. Moc česky neuměl a naším povolením byl upřímně překvapen. Na cestě zpět jsme projeli kolem jeho celnice, nic neukazovali, a nikdo po nás nic nechtěl.
Ještě v roce 2008 byla 150 km dlouhá cesta do Siam Reapu prašná a s mnoha výmoly. I rychlým osobním autem trvala 5 hodin. Dnes, poté co Thajsko pomohlo s jejím dobudováním, je asfaltová a jízda po ní jen dvouhodinovou projížďkou.
